24.5. Dech z Pekla II.

Odměny:

May - Nová magie či její vylepšení▲

Akuma - Nová magie či její vylepšení▲

Ukivata - Nová magie či její vylepšení▲

Haifa - Nová schopnost či její vylepšení

Elwar - Nová schopnost či její vylepšení▲

Kessia - Bod▲

Až budete mít vybráno, řekněte to jednomu z adminů nebo napište do úprav profilů.

(Schopnosti i magie můžete vybírat ze všech, ne jenom z těch které jsou umožněny při registraci)

Děj:

Vypravěč: Svit měsíců se rozlil do všech koutů Snové říše a nabídl jí útěchu ve svém svitu. Zvěř vylézala ze svých úkrytů. Lidé se vraceli do svých obydlí. I ten nářek dítěte utichl, když našlo svou matku. Lidé z vesnice na břehu jezera se přišli s obavami podívat na hramodu kamení a ledu, kdysi mocného Evnirua Ohnivého. Pak se začali radovat. Radovat z čistého života a všeho, o co málem přišli nebýt těch hrdinů, kteří je zachránili. Jejich radost však přehlušilo něco jiného. Řev. Nervy drásající & strašlivý řev. Přicházel z hor na severu a společně s ním pach Pekla. Druhý netvor, Malagash Železný, se probudil ze svého bezvědomí po explozi Brány.
Probudil se pln nenávisti...

Ukivata: Spím ve své jeskyni. Trhnu sebou, když uslyším nějaký řev. Nepochází však z téhle říše. Zvednu se a vyběhnu ven. Zjistím, že to vychází z hor. Rozeběhnu se co nejrychleji na to místo. Vše kolem sebe ignoruji. Chci jen zjistit, co nebo kdo to vlastně je. Doběhnu pod hory. Nic z počátku nevidím, až najednou zahlédnu nějaké rysy někde u vrcholů. Prvně se otřásnu, protože je to dost vysoko. Potom ale seberu odvahu a snažím se vyšplhat nahoru. Bohužel mi to dost klouže. Jsem v panteří podobě. Snažím se neupoutat žádnou pozornost, ale je to těžší, než jsem si myslel. Sjedu po sněhu zkoro až dolů, kde hory končí....

Haifa: Byl večer a svit měsíce byl po celé Říši. Bylo to krásné počasí a já jsem seděla na louce, odkud byl na měsíc krásný výhled. Ležela jsem v měkké trávě a sledovala noční oblohu. Všude byl klid a ticho, ideální kombinace pro odpočinek. Víčka se mi pomalu klížila a já pomalu upadala do snů. Ale v tom se v říši ozval hrozný a uši drásající řev. Vymrštila jsem se do sedu, jak jsem se lekla. Trochu rozespale se rozhlédnu kolem sebe a chvíli musím přemýšlet abych pochopila, co to bylo. *To to druhé monstrum..* docvaklo mi po chvíli. Řev byl slyšet odněkud z hor. Zvedla jsem se z trávy a zamířila si to k horám na severu doufajíc, že tam bude ještě někdo.

Elwar: Probudil jsem se najednou v říši. Vzduchem se nesl divný zvuk. Znělo to jako řev a mířilo to z hor. Vstal jsem a rozhlédl se kolem. Byl jsem v lese poblíž těch hor. Tak jsem se tam vydal.

May: Doufala jsem, že je to konec. Ale takové štěstí mi dopřáno nebylo. Byla jsem v lese, ve svém příbytku, když se říší rozlehl nový, ještě horší řev než řev Evnirua Ohnivého. Tentokrát jsem byla prozíravější a radši si vzala vak s léčivkami a vyrazila do tmavé noci. Na cestu mi svítily oba dva měsíce. Jestli ten řev přicházel z hor, čekala mě ještě dlouhá cesta.

Vypravěč: Akuma sebou při tom zvuku trhnul a zavrčel. Okamžitě poznal ten zvuk a hlavně ten pach. Zminulého souboje s Evniruem ještě nenačerpal všechny své síly. Ale nevypadalo to, že by osud na něco takového dbal.Nebyl při tom, když se tu brána objevila. Netušil že se tu objevilo více těch tvorů, ale tento pach se nedal s ničím zaměnit. Byl to pach Pekla. Akuma se proměnil do své tygří podoby a rozběhl se tam jak nejrychleji dokázal. Malagash se mezitím v horách protáhl a znovu zařval. Jeho protáhnutí mělo za následek ulomení vrcholu jedné z menších hor. Obloha se začala zatahovat těžkými černými mračny, jako při útoku Evnirua. Zlé znamení. Znovu se začala po celé zemi šířit panika. A Malagash Železný to cítil.

Ukivata: Najendou na mě začne padat vrchol jedné z menších hor. Jen tak tak uskočím. Na poslední chvíli jsem chytil rovnováhu. Znovu se snažím vylézt na horu. tentokrát mi zo jde líp a rychleji. Jsem v půli. Když zahlédnu to monstrum, ztuhne mi krev v žilách. Než se vzpamatuji, tak na mě začne padat další vršek hory. Hbitě znovu uskočím. Nechtěl jsem zůstat zase na začátku po tom, co jsem se dostal do půlky. Zrychlím svoje tempo. Zastavím se po pár krocích. Ustoupím. Prohlížím si to monstrum zkrz na zkrz. Těžce polknu a zůstanu tam stát.

Haifa: Měla jsem pocit, že poblíž mě jsou i nějací jiní lidé a mě se trochu ulevilo. *Aspon nás bude víc* pomyslela jsem si v duchu a zadívala se k vrcholkům hor. To monstrum ve skalách znovu zařvalo a já se pokusila podle zvuku najít jeho polhu. Nakonec jsem prostě začala lézt nahoru. Obloha se pomalu začala zatahovat černými mraky, což nemohlo znamenat nic dobrého. Uslyším kousek ode mě dopad kamenu na zem a po chvíli znovu. Jsem trochu ráda, že ty kameny padaly mimo mě. Když se dostanu do úrovně toho monstra, oddechnu si, že cestu mám za sebou. Pořádně si prohlédnu to monstrum a trochu překvapeně zamrkám. Skrčím se za kamenem a pořád to monstrum sleduji.

Elwar: Chvilku mi trvalo než sem se dostal k horám. Byl to kus cesty. Spěchal jsem jak nejrychleji jsem dokázal a tak se přede mnou objevily vrcholky hor. Ještě jsem přidal. Ten řev vycházel přímo z hor. Dostat se tam je asi těžké. Ale i tak to začnu skoušet, protože uvidím tam někoho lézt.

May: Pospíchala jsem, ale ne dost rychle. Doufala jsem, že už tam někdo bude.Po zádech mi přeběhl mráz. *Zdá se mi to, nebo se ochladilo?* zeptala jsemse v duchu sama sebe. Měsíce přikryla černá mračna. Neviděla jsem kam mířím, ale doufala jsem, že mířím na správnou stranu, neklopýtala jsem, byl to můj domov, „můj“ les. Řev se ozval znovu. Cukla jsem sebou a vzápětí ucítila otřes, jako by něco těžkého dopadlo na zem. Pro jistotu jsem zvýšila tempo.

Vypravěč: Malagash znovu zařval, tentokrát to znělo jako otázka. Jako by volal na dalšího, Evnirua Ohnivého. Ale když neuslyšel žádnou odpověď, jeho výraz se změnil. Udeřil jednou rukou naštvaně do skály vedle sebe a ta se otřásla až v kořenech. Udeřil do ní jednou a ještě jednou až se skála začala řítit dolů. Vypadalo to, jako by si vybíjel vztek. Ale pak se zarazil. Jako by ucítil pach, lidský pach až z vesnice. Ale to co cítil, byl spíše strach. A strach ho posiloval. Mezitím se Akuma na své cestě k horám odrazil od země a vzlétl. Snažil se být co nejrychlejší, protože Malagash mohl být ještě nebezpečnější než Evniru. Vylétl pod ty těžké mraky a dolétl až k horám. Monstrum, které uviděl, byl opravdu Malagash. Akuma se skryl za jednu horu a rozhlédl se kolem. Uviděl tu několik známých tváří. Kývl na ně, ale nevěděl jestli ho oni viděli.

Ukivata: Uvidím nějaký záblesk za vrškem jedné z hor. Když ale ucítím pod sebou otřesy, na chvíli strnu. Nemůžu se najednou ani pohnout. začala mi být dost velká zima. Utvořím si pod sebou ohen a tak se odlepím od země. při čemž vzbudím pozornost toho monstra. Jde za mnou. Při každém kroku se zem zatřese. Znovu těžce polknu a snažím se aspon uskakovat. Monstrum se kolem sebe ohání a snaží se mě zasáhnout. Po několika neúspěšných úderech se mu to přece jenom povedlo. Přimáčkne mě k jedné z hor. Drží mě dost silně. Nemůžu zkoro dýchat. Snažím se to nějak zvládnout, ale nějak mi to nejde...

Haifa: Země pod mýma nohama se otřese a já se nejistě rozhlédnu. Monstrum se zatváří ještě naštvaněji než před chvílí a vypadá to, jako by si vybíjel vztek. Všimnu si Akumy a také Ukivaty, který na sebe přitáhne pozornost toho monstra. Nevím, jak bych mohla Ukivatovi pomoci, ale vím, že bych měla.. Ale jak. Zůstanu přikrčená za kamenem a pořád přemýšlím o nejlepším způsobu pomoci.

Elwar: ... (ztraceno)

May: Když jsem před sebou uviděla majestátní vrcholky hor, na sucho jsem polkla. *Já a hory… tak to není ten nejlepší nápad.*Zaostřila jsem na vrchol hory, kde jsem tušila to druhé z monster. Nedohlédla jsem až tam, a tak jsem začala stoupat směrem vzhůru. Začaly kolem padat kameny. Nelíbil se mi pocit, kdy jsem neměla „pevnou“ půdu pod nohama, nechtěně jsem se podívala dolů. Zatočila se mi hlava. *Tak závratě mi v boji asi moc nepomohou…*Překonala jsem další nával nevolnosti a mířila vzhůru.

Vypravěč: Malagash se krutě podívá na to něco, co se mu podařilo chytit. Vypadalo to jako malá černá kočka. Nejdřív si myslel že je to nějaká blecha, jak to uskakovalo. Trochu zatlačí a vypadá, že se baví. Akuma se ale na to nemůže dívat. I když neví jak by mu přesně měl pomoct, nesmí se tam jen tak schovávat za skálou. Několikrát zamává křídly a octe se Malagashovi před obličejem. Ten se po něm ožene druhou rukou a dál si ho nechce všímat. Ale Akuma se jeho ruce vyhne a vytáhne luk. Založí jeden šíp do tětivy. Z letu se střílí opravdu ale opravdu špatně, ale teď nejde o přesnost.Vystřelí a šíp se jen neškodně odrazí od Malagashovy hlavy. Ale rozptýlí ho to na dost dlouho aby pustil Ukivatu.

Ukivata: Dopadnu tvrdě na zem. Zkoro bez dechu si ohmatám místa, kde mě držel. Mám pocit, jako kdybych měl něco zlomené. Odplazím se dál od monstra. Snažím se postavit, ale nejde mi to. Pokouším se znovu, tentokrát mi to zkoro vyšlo, ale nemůžu došlápnout na jednu ze zadních tlap. Dobelhám se opatrně k jedné z hor a snažím se na ni vyšplhat. za každou cenu musím to monstrum zničit, i kdyby by mě to mělo stát život. Jen co vylezu na tu horu, pustím na monstrum záblesk ohně. Nic mu to ale neudělá. Zkusím to znovu. Tentokrát dost velkou kouli. Moc to ale ani tentokrát nepomohlo....

Elwar: Sledoval jsem co se děje. Jediná věc, kterou jsem o tom monstru věděl, byla ta že by mělo být zabito. A taky to že je tak obrovské že to nebude zrovna lehká práce. Prohlédl jsem si ho. Vypadal že je zčásti že železa. A moje magie byla blesky. A navíc byla těkně zatažená obloha. Takže mě napadla jen jedna věc. Spustil jsem na něj z oblohy jeden blesk a čekal co se stane.

May: Když jsem se nějakým zvláštním způsobem dostala na vrchol, čekala mě zajímavá podívaná, i když „zajímavá“, je poněkud zvláštní slovo. Kolem monstra poletovalAkuma, Ukivata se vzpamatovával z útoku, za jedním z kamenů se krčila Haifa a opodál stál ještě někdo…nikdy dřív jsem ho neviděla. Z nějakého nejasného důvodu jsem se rozesmála, asi to nebyl nejlepší nápad. Nevěděla jsem co mám dělat. Ukivata nevypadal zrovna nejlíp. *Moje magie není zrovna na vysoké úrovni.* řekla jsem si a rozhodla jsem se během pár vteřin.

Vypravěč: Malagash zavrčel, což znělo jako když vichřice kácí stromy v lese. Ohnal se nejprve po Akumovy, který mu ale ve vzduchu celkem snadno uhnul. Malagash byl možná silný, ale ne zas tak rychlý. První slabina, která by se dala v boji využít. Taky jeho oči nebyly vidět. Pravděpodobně bojoval naprosto bez nich a i tak věděl, kde všichni jsou. Pak se otočil aby se pomstil Ukivatovi za ten oheň, který mu sice moc nedělal, ale naštval ho. Když tu ho zasáhl jeden blesk. Malagash zařval naprosto rozzuřen a začal kolem sebe slepě bouchat do skal. Asi ho to opravdu zasáhlo a bolelo. Blesk projel celým jeho tělem a zanechal za sebou nepříjemný zápach. Ale kromě toho, že se Malagash naštval, to neudělalo víc. Ale pořád to byl zásah. Akuma kývl na toho neznámého, která ten blesk použil, a vyhnul se dalšímu útoku Malagashe. Pod jeho údery se zatím silně rozetřásla zem a i z hor samotných se sypaly laviny kamení.

Ukivata: Sjedu z vrcholu hory dolů. Bolí mě pár míst, kde jsem byl chycen. to mě ale neodradí od jiných útoků. Rychle se vzpamatuji a zavrčím. Co nejsilněji mohu. Tak upoutám další pozornost. nechtěl jsem zahynout v zemi, kde žiji. Ne tímto stylem. Byl jsem připraven se postavit tomu monstru a do posledních sil bojovat. jediné, co tomu bránilo, bylo to, že bych nevydržel ani hned ten první úkol. Ale když se to tak vezme, přežil jsem díky Akumovi. Vyjdu zpět za monstrem, připraven využít svůj přebytek sil.

Elwar: Usmál jsem se když to monstrum na můj útok bleskem zareagovalo s velkou vlnou agrese. Bylo tím vidět, žemu to něco udělalo. Ale jeden z jeho úderů mě málem trefil, takže jsem musel najít lepší místo. Kolem mě se sypalo kamení. Jen taktak jsem se vyhl jednomu velkému balvanu. Vyběhl jsem na jednu skálu která se zdála zatím stabilní, a znovu na něj seslal několik blesků. Silnějších. Aby mu to udělalo víc.

May: *Magie země mi asi moc nepomůže, ale mohla bych se pokusit vyléčit alespoň trochu těch zranění, která utrpěl Ukivata.* Netvor si mě zatím nevšiml, a tak jsem se začala pomalu blížit k Ukivatovi. Kolem mě dopadaly kameny. Jeden z nich mě škrábl do ramene, nevšímala jsem si toho a pokračovala dál. Ten „někdo“ na něj seslal další dávku blesků, nevěděla jsem jestli zabraly. Neměla jsem ponětí, co dělají ostatní.

Vypravěč: Malagash hrozivě zařve když se do něho trefí dalších několik blesků. Nechápe co se to děje. Bolí ho to a na to není zvyklý. Ale stále ho to bolí jen jako drobná rána, ne jako vážné zranění. To se tomu nepodobá ani vzdáleně. Rozhlídne se kolem a i bez očí hledá kde jsou ty nepříjemní malí tvorové, kteří tu dělají pořád něco kolem. Měl podežření že jeden z nich má ty blesky na svědomí. Ale inteligencí zrovna nepřekypuje. Otočí se a přímo před ním stojí zase ta kočka. Rozpřáhne se po ní svou železnou rukou připraven kočku rozmáčknout. Ale Akuma ho obletí. Snaží se najít slabé místo. Zlehka mu přistane zezadu na krku, kde nemá brnění. Malagash ho ani neucítí. Akuma zasadí do tětivy dva šípy a vystřelí je najednou do slabší kůže na krku. Zabodnou se a Malagash sebou trhne. Ale to je vše. Akuma mu přes zabodnuté šípy trochu zmrazí místo rány. Netvor se ožene a plácne se zezadu po krku, jako by odháněl komára. Akuma nestihne bezpečně uletět a Malagash mu zlomí jedno křídlo. Aku spadne na jednu ze skal.

Ukivata: Běžím co nejrychleji. Musím zjistit, co vlastně nemá monstrum moc v oblebě. Zjistím, že jsou to blesky. /ale musí ještě něco/, pomyslím si. Zavřu oči. Soustředím všechen ohen na jeden bod - bod monstrum Malagash. Soustředím se jen na to. Svoji všechnu magii soustředím tam. Poté vystřelím větší kouli ohně plnou dobra proti němu. trochu to s ním hodí. Zkusím to znovu, ale na to již nemám tolik energie. Sice Malagash už něco dostal, ale nestačí to. Cítím, že mi dochází energie. Ignoruji to však. A znovu soustředím svoji energii na něho. Povede se mi to, ale není to tak silné jako předtím.

Elwar: Díval jsem se že moje blesky mu moc neudělali. A to jsem se snažl aby byly silné. Teď tu vypadli dva zranění. Oba ti saerové. K jednomu se blížila nějaká hatrriska, takže ho chtěla asi léčit, vzhledem k tomu že má rasa v tom byla dobrá. Až na mě. Ten durhý saer byl teď vydán napospas rozzuřenému malagashovi, který se ke němu blížil. ASi ho chtěl rozmáčknout. Naštěstí jsem byl blízko. Přiběhl jsem k němu a udělal kolem štít, svouschopnost.

May: *Tak to je super, jestli ten netvor vyřadil Akumu, máme vážně problém.* Pomyslela jsem si a skousla si ret soustředěním.* Mohla bych se sice pokusit vyléčit oba, ale nejsem si jistá, že to vydržím. Za zkoušku, ale nic nedám…*

Vypravěč: Železné monstrum se začne přibližovat směrem k Akumovy, který leží se zlomeným křídlem na poměrně nestabilní skále. Ten se se zlomeným křídlem už nemůže vznést, což je pro tvora zvyklého na létání jako on, poměrně těžké.Malagash se rozpřáhne k úderu, ale před Akumu se někdo postaví a vytvoří štít. Ale stejně se Malagash najednou obrátí. Ukivata ho zasáhl plnou silou něčeho... co nebylo tak snadné rozeznat. Oheň plný dobra. To Malagashovi vážně neudělalo dobře. Vztekle na Ukivatu zařval a začal se hnát plnou rychlostí k němu. Zem se při tom otřásala. Udeřil obrovskou silou poháněnou vztekem na Ukivatu.

Ukivata: Jen tak tak uskočím. Těžce polknu. Zrovna jsem si domyslel, jak by to vypadalo. /na pohřeb ještě našetřeno nemám/, pomyslím si. Znovu zavřu oči, ale nečekaně mě Malagash zasáhne. vyjeknu bolestí. Nestačím se ani vzpamatovat a on mě trefí znovu. Znovu vyjeknu, ale tentokrát bolestněji. Poté zůstanu ležet nehybně na jedné z hor. Nejspíš se zlomenou v těle každou kostí. /tak to už určitě nerozchodím/, pomyslím si. Znovu zavřu oči a nanesu na Malagasha další várku ohně plnou dobra. Malagash vrazí do skály, kde je Akuma. Poté se svalí s velkým rachotem na zem.

May: „Tak to není dobré, to není vůbec dobré…“ mumlala jsem si pro sebe. K Ukivatovi jsem teď neměla možnost se dostat. Nechápala jsem, jak to, že si mě netvor nevšímá, ale v tu chvíli jsem byla spíš radši. Otočila jsem se a vyrazila k Akumovi. „Jsi v pořádku? Nepotřebuješ pomoct?“ zeptala jsem se ho potichu.

Kessia: Zbudím se. Rychle vyletím a vidím spoustu človíčků a monstra. Rychle doletím k nim ,,co se děje?" zeptám se a spadnu aby mě nemajzla ta příšera

Vypravěč: Skála pod Akumou se začne řítit dolů. Akuma vztekle sykne a pokusí se skočit na skálu kousek vedle, která je na tom ještě o trochu lépe než ta, na které je a na kterou dopadl Malagash. Ale musí za sebou táhnout zlomené křídlo, tak se mu ten skok tolik nepodaří. Zachytí se rukama a musí se vytáhnout. Když pak k němu přiběhně neznámá dívka, zavrtí hlavou. Soustředí se na chvíli a jeho křídla zmizí. Zbytečná zátěž když je nemůže použít. "Jsem v pořádku." Řekne dívce a vstane. Malagash se mezitím narovná a nějakou chvíli se vzpamatovává z útoku Ukivaty. Ale pak zase vztekle zařve. "Ty mrtvý!" Vykřikne na tu kočku surovým hlasem, který zní jako když se řítí obzvláště velká lavina ze skal. A ta lavina také následovala. Složitější slova od toho monstra neočekávejme. Připravý se na další útok na Ukivatu, ale najednou se něco stane. Na všechny dopadnou velké stíny. Stíny okřídlených ještěrů.

Ukivata: trhnu sebou. Nevím, co bude dál a je mi to jedno. Snažím se postavit, zkoro se mi to povede, ale není to stále ono. Uvidím Kess, jak sem letí. Snažím se znovu postavit. Docela se mi to podaří. Pomalým krokem jdu k monstru. Zkočím na něj a zahryznu se mu do kůže na krku. Myslim ale, že to moc nepomohlo. tak za pokud nic nedám, ikdyž by mě to mohlo stát krk. Seskočím z něho a pozoruji ho, jak se kolem sebe ohání. Najednou nějaké stíny. podívám se na tmavou oblohu. tam uvidím okřídlené ještěry. radši se nehýbu. Nevím, na čí jsou vlastně straně...

May: Vynadala jsem si za svoji hloupost. *Vždyť jsem se snažila pomoci tomu, kdo to nepotřeboval, alespoň, ne tak akutně….ach jo, to je ten můj chaotický přístup.* Dopadl na mě stín „ A co je zase tohle?“ Zeptala jsem se sama sebe nahlas, už mi to začínalo lézt na nervy *Jestli se rychle neuklidním bude všechno ještě horší.*

Kessia: Podívám se na nebe byli tam okřídlení ještěři. Stojím a nic nedělám ,,co to je?" zeptám se a začnu přemýšlet.

Vypravěč: Přímo nad Akumou proletí jeden z ještěrů. Aku se rychle přikrčí. Ale ten Zärriwia neměl zíjem útočit na něho. Kolem obrovského Malagashe se schromáždilo hejno děsivých ptakoještěrů, o kterých většina lidí ani ostatních tvorů vůbec neví. Akuma se s jedním setkal a nebylo to dobré setkání. Ale teď neútočili na žádného z nich, ale pouze na Malagashe. Létali kolem něho a každou chvíli se mu některý pokusil zarýt drápy nebo zuby do kůže. Většinou neúspěšně. Zahryzlého Ukivaty si monstrum ani nevšímá. Má větší problémy všude kolem své hlavy. Zuřivě se rozmachuje rukama a čas od času se mu podaří nějakého ze Zärriwia přimáčknout ke skále. "Zärriwia chrání své teritorium." Řekne Akuma který to sleduje. Pak se zamračí a vyběhne k Malagashovi, který si ho teď taky nevšímá. Vyskočí na něj a promění se do panteří podoby. Drápama se začne přitahovat až mu vyleze na záda. Tam se promění zpátky a přeběhne mu na zátylek. Sice sebou monstrum stále trhá, ale Akuma to ustojí. Dokonce ani ptakoještěři na něho neútočí. Tam se chytí těch šípů, které tam vpálil předtím a pošle mu do těla další várku ledu.

Ukivata: Dívám se na Akumu, co dělá. /mám štěstí, že nejsem na jeho zádech, jinak bych taky schytal led/, pomyslím si. Při pomyšlění nad tím, že by mě nezabil Malagash, ale Akuma se mi sevřel žaludek. Otřesu se. Stále se ale dívám na ty dva. Vše kolem sebe ignoruji...

May: *Ach!* Trhnu sebou, když uvidím tu scénu před sebou, Malagashovi se to očividně nelíbí, mě ale taky ne. *Co taky můžu dělat? Praštit ho? Zaútočit na něj magií?* Nakonec jen bezmocně přihlížím. Tenhle postoj mi ale není vlastní. Bojím se o ostatní. O Akumu, který nebezpečně balancuje na Malagashových zádech, o Kess, která jenom zírá a taky o Ukivatu, který vypadá, jako by měl každou chvíli umřít. *Nikdy jsem to nezkoušela…*řeknu si *Co když to nevyjde?* Rozeběhnu se k Ukivatovi. Vyhýbám se Malagashovým noháma sprškám kamenů…ale nedaří se mi dostat se na dostatečnou vzdálenost.

Vypravěč: Aku se stále snaží přidat víc a víc ledu, ale magie se mu od posledního souboje ještě plně nezotavila. Není jí dostatek. Ale i tak se zdá, že to začíná mít svůj účinek. Malagashovy pohyby se ještě zpomalily a trochu sebou začal trhat. Zärriwia do něho neustále klovaly a i jejich útoky začínaly mít úsměch. Na několik místech se netvorova kůže zbravila tmavě zelenou lepkavou tekutinou, krví. Ale Malagash stále stál na nohou a ohnáněl se. Jakoby nechtěl klesnout. "Teď nebo nikdy." Řeknu a rozhlédnu se po všech přítomných. Kdybysme teď zaútočili všichni spolu naráz, zvládli bysme ho porazit.

May: *No dobře* nadechnu se když postřehnu jasnou výzvu od Akumy. Naštěstí mi dal prostor...Malagash udělal pořádnou spoušť. Soustředím se na jednu "hromádku" kamení, pohla. Mám chuť jásat. Soustředím se ještě usilovněji a hromada se začne zvedat. Po čele mi stéká pot. Nakonec ji dostanu do výše Malagashovy hlavy a pustím mu ji na tu tupou hlavu. Cítím zvláštní uspokojení když se ozve dutá rána. *Tak to šlo hladce.*

Vypravěč: Malagash začíná pomalu umdlévat. Nohy se mu podlamují a paže těžknou. Nechápe proč ho chlad zžírá zevnitř. Nechápe proč se děje to co se kolem děje. On je pánem děsu a utrpení. On nemůže jen tak zemřít. Obzvláště ne v boji proti nějakým létajícím ještěrkám a několika mravencům. Ale i tak se to dělo. Akuma mu na zádech stále vysílal led do těla. Spotřebovával všechnu svou energii, ale stálo to za to. Zärriwia bodali a klovali až se netvorovo tělo pokrylo slizkou zelenou krví. Aku již začal používat svou životní energii k vytváření ledu. Dělal to automaticky, pro ochranu říše. A pak najednou se ozve dutá tupá rána. To kameny dopadnou na hlavu Malagashe. Chvilku se nic neděje, ani on se nehýbá. Pak začne padat k zemi. Železný kolos se řítí k zemi i s Akumou na zádech. Na poslední chvíli ho zachytí jeden ze Zärriwia a vznese se s ním. Malagash Železný dopadne na zem s obrovskou ránou, která rezonuje celou říší. Roztříští se na stovky úlomků, které se rozletí kolem. Jeden málem zasáhne May, ale další Zärriwia jí chytí a vystoupí s ní do výšky. Temná mračna se rozplynou a svit měsíců opět dopadne na zemi. Již svítá. A ráno sebou nese nový den. Bez monster z Pekla, kteří by ničili říši.

Nebyly nalezeny žádné příspěvky.