18.5. Dech z Pekla I.

Odměny:

• Aewinn: nová magie či vylepšení ▲
• Akuma: nová magie či vylepšení ▲
• Tiras: nová schopnost či vylepšení ▲
• May: nová schopnost či vylepšení ▲
• Haif, Bay, Uki - body ▲

Až budete mít vybráno, řekněte to jednomu z adminů nebo napište do úprav profilů.

(Schopnosti i magie můžete vybírat ze všech, ne jenom z těch které jsou umožněny při registraci)

Děj:

Vypravěč: Nebe se zatáhlo ačkoliv bylo právě poledne. Zahřmělo, přestože nikde nebyl vidět žádný blesk. Tmavé mraky se kupily na obloze a den najednou připomínal spíše noc. Všechny se stahovaly k jednomu místu, k propasti. Zahřmělo podruhé a jako v ozvěnu toho zvuku, se země rozetřásla. Mohutně. Zvířata se běžela schovat do svých úkrytů a to samé udělala většina lidí a dokonce i ostatních magických tvorů. Nikdo netušil, co má tento neklid znamenat, ale všichni věděli jediné: zlo vtrhlo do říše. Zahřmělo potřetí a země se třásla stále mohutněji. Bořily se domy, padaly mosty a chaos se vkrádal do měst. Tam, u propasti jenž sahá až do samotných základů snů a temnoty, se začaly objevovat obrysy. Nejprve nejasné, ale s každou další vteřinou se ta věc stávala čím dál více skutečnou. Byla to Brána. Byla obrovská, velká jako hora. Zahřmělo počtvrté a Brána nabyla svých obrysů. Již byla tady, planoucí a děsivá. A pak zahřmělo popáté a několik blesků z tmavě modré oblohy udeřilo do jejího vrcholu. Počala se otevírat. Na okamžik nebylo slyšet nic, než ticho. A pak najednou to ticho prořízl ohlušující řev, který nepocházel z tohoto světa. Postupně se k němu začalo přidávat další a další. Ten řev byl slyšet na celé říši a nebylo jediného tvora, který by ho neslyšel. Tuhla při něm krev v žilách a když řev skončil, nebylo slyšet nic jiného než ticho. A pak se ozval znovu, ještě hlasitější a ukrutnější. To se monstra začala drát ven z otevřené brány.

Aewinn: Cítila jsem to ve vzduchu. Něco zlého přichází. Vyběhla jsem ven z mého domu, nehleděla na lidi okolo sebe, kteří byli tak vyděšení, že si nevšímali ničeho jiného než sami sebe. Plášť jsem nechala uvnitř, ale meč mi stále visel u pasu. Prudce jsem roztáhla křídla a odrazila se. Vyletěla jsem vysoko do vzduchu, těsně pod ty černé mraky. Za žádnou cenu jsem se jich nechtěla dotknout. Rozletěla jsem se směrem k místu, kde se kupily a už z dálky jsem ji viděla. Prudce jsem zabrzdila a nevěřícně na ni zírala. "Co to sakra je?" vyhrkla jsem si pro sebe a dál na to jen nevěřícně zírala.

Tiras: Sedím na břehu řeky a máchám si nohy ve vodě, když se setmí a země se začne třást. Hřmění následují skřeky a řev, jaký jsem ještě nikdy neslyšel. Když na chvíli vše přestane, oddechnu si, ale jen do chvíle, než se řev ozve znovu, mnohem blíž, mnohem skutečnější. /Jde to z pouště nebo ne?/Ptám se sám sebe. Ijezero je podivně tiché. Zvednu se a zajdu do domu. /Vůbec se mi to nelíbí, je lepší být připravený na všechno./ Pomyslím si a nachystám si do brašny a kapes vše, co bych mohl potřebovat. Pak vyrazím hledat ostatní. /Snad bude někdo něco vědět./

Ukivata: Ležím v lese v panteří podobě. Najednou se zem zatřese a začnou padat některé stromy. Uskočím. Chtěli spadnout na mě. Těžce polknu. /ufff/, pomyslím si. Běžím tam, odkud vycházeli skřeky a taky ten řev. Čím dál víc zrychluji, měl jsem jakousi sílu, kterou jsem ještě nepoužil. /že by ohen?/, pomyslím si. Díky ohni vždy zesílím, ale tentokrát jsem si tím nebyl dočista jistý.

May: když jse uviděla ta mračna, myslela jsem si, že je to Chaos, ale pak začal řev a hřmění. Zastavila jsem se uprostřed pohybu s myšlenkou /To bude malér.../ a okamžitě vyrazila směrem k mračnům.

Vypravěč: Před obrovskou bránou se objevila malá, dobrá postava. Stála tam pod temným nebem a s jasným pohledem modrých očí se dívala na monstra, jenž se drásala ven z brány jedno přes druhé. Měli skutečně monstrózní rozměry. Již na tu dálku z nich byla cítit temnota, destrukce a magie, pokřivená a strašlivá. Přesto černovláska před branou nezaváhala a zvedla ruce. Soustředila všechnu svou magii na tento jeden úkol. Její strach, z temnoty za branou a z toho všeho, co by se mohlo s říší stát, kdyby se to dostalo ven, jí pomáhal k schromážnění obrovské energiie. A zároveň při sobě cítila stát vše, co kdy v říši stvořila. Začala svou magií zavírat Bránu. Až ničivě pomalu a bolestivě. Nešlo to rychleji. Všechna ta monstra se tlačila ven. Řev byl stále víc a víc hlasitější, ale všechen přestal když se brána s obrovským zaduněním zabouchla. Akiko před branou se otřásla a omdlela. Použila všechnu svou sílu. Brána se začala rozplývat a mizet. To bylo poslední co viděla. Ale nevšimla si, že dvě monstra se stihla dostat ven. Mizící brána najednou explodovala a odhodila vše poblíž. Jedno z monster bylo odhozeno k horám, takovou měl výbuch sílu. To druhé se stihlo zachytit a podařilo se mu zůstat v poušti. Kdyby Akiko byla při smyslech, znala by jeho jméno. Enviru Ohnivý, ničitel s obrovskou mocí. Zahlonil se k stále temné obloze a zařval. V tom řevu byla slyšet výhružka. Vyhrožoval říši a všemu co v ní žilo. Se vší silou udeřil do země a ta se znovu rozetřásla. Vydal se směrem k stepím a při každém kroku se země otřásala. Enviru bořil vše, co se mu do cesty postavilo. Šel a za ním se měnila krajina na zkázu. A měl namířeno k lesu, vesnicím a jezeru.

Tiras: Doběhnu k nejbližší vesnici a pokusím se ptát zmatených lidí. Moc mi to nepomůže a nikoho od nás tu nevidím ať se rozhlížím jak chci. /Sakra, teď bych uvítal i kapucínka, ale kdo ví kde ta lítá/ Pomyslím si a vydám se opačným směrem. /Snad něco zjistím po cestě. Proměním se a a rozhodnu se zbytek cesty letět. Jsem blízko pouště, když se ozve obrovská rána následovaná šíleným řevem. Vyletím těsně pod mračna a rozhlédnu se. /Co to u Pentagramu je z obludu?!" Dívám se na monstrum, které ničí vše co má v cestě. /Co teď?/ Napadne mě otázka, na kterou prozatím neznám odpověď.

Aewinn: Sledovala jsem, jak se ta... brána pomalu zavírala. Nakonec zmizela docela, ale poté se znovu ozval výhružný řev, který rozhodně nepatřil nikomu z říše. Byl to někdo, kdo prošel branou. A pak jsem ho z výšky uviděla. Byl obrovský a krajina se za ním měnila v pustinu plnou trosek. A mířil směrem k jezeru. "Zatraceně, co je tohle za monstrum?" vyjde mi z úst a já se zamračím. Zavřu oči a spojím se v mysli s Altairem, který je taktéž někde zalezlý. Je v pořádku. Stále stojím na místě a sleduju to monstrum.

May: Prodírala jsem se lesním porostem, až pozdě jsem si uvědomila, že jsem si měla vzít aspoň vak s léčivkami. Běhala jsem sem a tam a sbírala, co by se mi mohlo hodit. V hlavě mi už vířili katastrofické scénáře toho, kolik mrtvých nebo zraněných najdu. Mířila jsem k místu okdkud jsem slyšela ten řev. Bylo to blízko.

Haifa: Sedím na břehu řeky. Najednou se země zatřásla a já se zmateně rozhlédla kolem sebe. Po celé říši zazněl řev. Vůbec jsem netušila, co se děje. Stoupla jsem si a pořádně se rozhlédla. Uviděla jsem nějaké monstrum mířící k horám. Nevěřícně jsem zamrkala. *Co to sakra je?!* ptala jsem se vyděšeně sama sebe. Rozešla jsem se k nejbližší vesnici a snažila se něco zjistit od lidí, ale marně. Všichni byli stejně zmatení jako já. Potřebovala jsem najít někoho známého, aby mi řekl, co se to tady děje.Byla jsem hodně zmatená a nevěděla jsem, co dělat. Pak jsem zaslechla ještě jeden řev, ale ten šel odněkud z pouště, asi. Nikdy jsem neměla nejlepší orientační schopnosti. Nakonec jsem zamířila k poušti..

Baylou: Byla jsem ve městě, a uslyšela mohutný řev. Koukala jsem se okolo, nevědíc odkud pochází. Viděla jsem jak velká skupina lidí běží směrem od pouště, a všichni křičí. Jediné slovo co jsem uslyšela bylo "Monstrum" rychle jsem se rozběhla k poušti, a když jsem to uviděla zděsila jsem se. To monstrum bylo celé ze skály a kolem něj, skoro až metaly plameny. Koukala jsem se okolo, zda zde není ještě někdo, sama bych něco takového nikdy nemohla zvládnout-a těžko říct že i ve více.

Vypravěč: Jediná věc, která se Evnirovy honila hlavou, byla země pod jeho končetinama, které byly moc obrovské aby se daly zvát ještě nohama. Byl naštvaný, velmi naštvaný a s tím vztekem se hnal směrem k vesnici u jezera. Do jeho zad udeřilo několik blesků, ale on si toho nevšímal. Jako by mu to nemohlo ublížit. Pak ale najednou se zastavil a vzhlédnul. Uviděl dvě malé letící postavičky, asi mu připadaly jako dvě přerostlé mouchy. Rukou se po nich ohnal, ale jinak si jich moc nevšímal. Vydal se dál směrem k jezeru, blížil se k vesnici. Pokud bude mít šanci ještě chvíli pokračovat, dostane se k ní a srovná jí se zemí i se všemi jejími obyvateli.

Aewinn: Viděla jsem jednu tu ruku, jak míří na mě. Prudce jsem se jí vyhla a konečně odtrhla pohled od toho monstra. Nedaleko jsem uviděla letět Tirase, nebo jsem si to alespoň myslela. "Tirasi!" křiknu a přiletím k němu o něco blíž. Podívám se pod sebe a hledám na zemi někoho známého, ale pak se podívám zpět na to monstrum a zajedu si jednou rukou do vlasů. 'Co s tím?' projede mi hlavou.

Tiras: Udělám chybu a příliš se k monstru přiblížím. To se po mě ožene a díky tomu si všimnu, že nejsem ve vzduchu sám. Když se vyhýbám ráně uvidím jak ke mě letí známá postava a volá na mě. Ustálím se ve vzduchu a trochu vystoupám. "Aew, odkud je to a co to vůbec je?" Zeptám se jí. Když monstrum zamíří k jezeru, okamžitě pošlu myšlenkou varování pro Miu a vše co tam žije. /Sice kolem toho jsou plameny, ale na jeho uhašení by sme potřebovali vodu s moře./ Pomyslím si a podívám se na Aew. "Máš nějaký nápad co s tím?"

May: Vyběhla jsem z lesa, a potom, co jsem to uviděla, jak se to žene k jezeru, jsem zpanikařila. Nechápavě jsem na to zírala. Za celý svůj život jsem nic podobného neviděla. Chvilku jsem bezradně stála, a pak se pořádně rozhlédla. Zpozorovala jse dvě letící postavy a ještě někoho...Rozeběhla jsem se tím směrem

Haifa: Cítila jsem chvění půdy přede mnou a zase mnou projela vlna strachu. Otřásla jsem se a podívala se na to monstrum. Nešlo přehlédnout. Vypadal jako pohyblivá hora na místech s ohněm. Moje panika i strach se zvýšil. *Proč je tady?* ptala jsem se sama sebe. Pořád jsem to nevěděla a pořád mě to zajímalo. V horách za mnou jsem cítila taky mírné otřesy, ale zdaleka ne tak silné jako přede mnou. A to monstrum se ke mně ještě blížilo. Respektive k vesnici u jezera. Kolem monstra jsem viděla dvě malé postavy. *Kdo to?* neměla jsem tak ostrý zrak, takže jsem to nepoznala. Rozhlédla jsem se a všimla si nějaké dívky. (Maya) Přeběhla jsem k ní. „Ahoj, nevíš o tom, co to tady dělá?“ vychrlila jsem na ni.

Vypravěč: Evniru se prohnul a zařval směrem k nebi. Tentokrát v tom ohlušujícím řevu byl slyšet jen vztek a touha po krvi. Nezajímalo ho nic jiného než vesnice před ním. Lidé z ní utíkali, ale někteří se prostě nemohli strachem pohnout a jen zírali na obrovské stvoření které se chystalo vše zničit. Někteří křičeli hrůzou, jiní se modlili. Někde bylo slyšet plakat dítě. Evniru znovu zařval s určitou dávkou spokojenosti. Udělal několik dalších kroků k vesnici. Mezitím se někde poblíž propasti probrala Akiko z bezvědomí. Posadila se a rozhlédla kolem. S hrůzou vytřeštila oči, když si všimla stop destrukce která vedla kolem. Vyšvihla se na nohy a rozeběhla se tím směrem i když byla stále hrozně slabá. Zavření brány jí stálo veškerou energii. Viděla Evnira stát nad vesnicí. Okamžitě bezpřemýšlení na něj poslala proud magie, který se od něho ale jen odrazil. Akiko upadla. Neměla sílu na souboj. Ale Evniru se k ní otočil a vypadal naštvaně.

Aewinn: Podívám se na Tirase. "Musíme najít ostatní. Sami nic nezmůžem." řeknu a začnu se rozhlížet ze své výšky po okolí. Jeho řev trhá uši, ale snažím se to nevnímat. Uvidím dole jakési postavy, tak jen kývnu na Tirase a opatrně začnu klesat k nim, tak, abych nepřišla tomu monstru do rány. Ucítím ve vzduchu proud magie, ale ten mu nic neudělá a on se jen obrátí. Hledám pohledem toho někoho a všimnu si další dívky. To už jsem skoro na zemi, tak jen lehce dosednu několik metrů od Haify a May a dost daleko do toho monstra.

Tiras: Když je monstrum skoro u vesnice, uvidím tu malou průsvitnou dívku, jak na to pošle proud magie a pak omdlí. /Alespoň doufám že jenom omdlela./ Monstrum se k ní otočí a rozejde se k ní. Rychle přemýšlím co dělat, když si všimnu dvou postav dole a ještě jedné malé blonďaté postavičky ve vesnici. /Leo?/ Podivím se a ohlédnu se po Aew, když ji uvidí slétat k těm dvěma rozletím se do vesnice. Tam se na náměstí potkám s Leem a povede se mě ho přesvědčit, ať pomůže ostatním lidem pryč. Souhlasí, ale určí si podmínky, které mu jen odkývám, teď není čas se moc starat o detaily. Znovu rychle vzhlédnu a proženu se kolem noh toho monstra k té malé dívce. Opatrně ji vezmu do předních pařátů a odletím s ní bokem. /Tak a co teď s ní?/ Začnu přemýšlet. /Aew, jak to vypadá tam dole u vás?/ Pošlu jí myšlenku a vyletím co nejvýš to de, aby mě ta obluda nezasáhla.

May: Podívala jsem se na dívku, která mě oslovila. "Nemyslíš, že kdybych to věděla, něco bych asi udělala?" řeknu jí, ale vzápětí se opravím "Promiň, to je jen ten můj "problém"." Pakse podívám na Aewinn, vypadá to, že ani ona nic neví. Pak se podívám na To "něco", nad ním se vznáší Tiras a má něco v pařátech. Z nějakého zvláštního důvodu mi naskočila ta stará legenda...¨

Vypravěč: Když Akiko vezme někdo do pařátů, už je při vědomí. Pozná v tom gryfovi Tirase. "Děkuji..." Řekne mu a dívá se na Evnira. "Ale prosím, pusť mě na zem. Musím ochránit svou říši od zla jako Evniru ohnivý. Je to mé poslání." Řekne mu a doufá, že tak udělá. Ale je stále hrozně slabá. Dívá se na to monstrum a to se dívá jejím směrem. Nejspíš ho tím proudem magie naštvala. Natáhl ruku a jejich směrem vyslal proud ohně.

Aewinn: Slyšela slova té dívky. Lehce se zamračí. "Jediná šance, jak přežít, je spojit se." řeknu jí, kývnu na ni hlavou a když mi v hlavě zazní Tirasův hlas, podívám se na něj. 'Těžko říct.. Měli by jsme ho nějak odlákat od vesnice.' pošlu mu nazpět a pak se zarazím, když vidím, jak na ně ta nestvůra pošle proud ohně. Vyletím prudce do vzduchu a rozletím se jejich směrem. Poprosím v mysli větry, jestli ten oheň alespoň nezpomalí a stále letím směrem k nim.

May:  Dostala jsem bláznivý nápad. "Aewinn! V to váčku jsou okvětní plátky ohnivé lilie, dej je tédívce, snad jí pomůžou." Pak se rozeběhnu přímo k tomu monstru. V hlavě mi zní jedna jediná myšlenka /Ona musí přežít/. Byl to bláznivý nápad, ale doufala jsem, že se mi podaří ho alespoň na chvíli odlákat.

Vypravěč: Akiko se podívá na tu dívku, která k ní promluvila. Rozhlédne se kolem. Uvidí tu několik lidí. Lidí obdařených magií a síly v duši. Navzdory situaci se pousměje. Roztáhne svá světle šedivá, téměř bílá, křídla a vysmekne se Tirasovi. *Pro říši... prosím pomozte. Nesmíme nechat Evnira ničit vše co je nám drahé.* Pomyslí si a tu myšlenku pošle všem. Podívá se na ten oheň,který se navzdory větru té dívky blížil. Zpomalilo ho to, ale nezastavilo. Evniru mávne druhou rukou a pošle směrem na tu dívku (Aew) druhý pramen ohně. Akiko sáhne na hluboko uložené zásoby magie a na poslední chvíli oba proudy ohně přesměruje aby je těsně minul. Pak zalape po dechu. Bylo to moc magie.

Aewinn: Sledovala oheň, jak se k ní blíží, ten ji však těsně minul. Podívala se po té dívce a pohledem poděkovala. Uslyšela jsem její hlas ve své mysli a navzdory situaci se trochu pousmála. Ten hlas byl tak laskavý... Pak jsem se podívala na váček, který myslela ta dívka - May. Rychle jsem pro něj slétla, popadla ho do ruky a zase vylétla na oblohu. Přeletěla jsem k té dívce a nepozastavovala jsem se nad jejími křídly, nějak na to nebyl čas. "Snad ti to pomůže." zašeptala jsem, podívala se jí do očí a váček jí dala do ruky a rychle poodletěla od ní, abychom nebyly tak snadný cíl. Nebyla jsem však tak daleko, abych jí nestihla pomoct, kdyby náhodou začala padat. Podívala jsem se na to monstrum a prohlédla si ho. Snad má někde slabé místo.

Vypravěč: Akiko se zmateně podívala na ty okvětní lístky ohnivé lilie, které jí vtiskla do ruky. Věděla jsem jen, že má léčebnou moc. Jeden vzala do ruky a on se při jejím doteku rozzářil. Dodal jí zpátky energii. Vděčně se usmála a pak se podívala dolů. Někde tam cítila známou přítomnost. A bylo tomu tak. Najednou se Evniru otřásl a zařval. Možná v tom bylo i trochu bolesti. Část jeho těla pokryla tenká stružka ledu. Nemohla ho zadržet, ale jako ohnivého tvora ho to jistě bolelo. Jeho oči ale zaplály a rozeběhl se z duněním v zemi směrem k té postavě dole. Ale ta se na poslední chvíli vznesla na bílých křídlech a zastavila se vedle Akiko a Aew ve vzduchu. "Zdravím." Řekl. Byl to Akuma.

Aewinn: Nepřítomně jsem si stříbřité vlasy shrnu dozadu a zadívám se na tu postavu a pousměju se. "Říkala jsem si, kde je..." zamumlám si potichu pro sebe a vyletím trochu výš. Nevědomky si položím ruku na jílec meče, i když ten asi nebude nic platný, ale ten známý dotyk mě tak trochu uklidňuje. Podívám se směrem na sever k Ledové pláni, odkud vanou ledové větry. V duchu se pomodlím, aby to fungovalo a pokusím se změnit jejich směr přímo na to monstrum. Je to ohnivý tvor a viděla jsem, jak reagoval na led.

Vypravěč: Kdyby tu nebyl proud ohně, který na ně Evniru poslal, Akiko by Akumu snad obejmula. "V pravý čas." Řekla mu ale teď jen a několika údery křídel se vyhnula ohnivému proudu. A stejně tak udělal i Akuma. Ale při doteku chladných větrů se začne Evniru neklidně pohybovat ze strany na stranu. Naštvaně zařve a snaží e na to reagovat tím, že celé jeho tělo pohltí plameny. Vypadá teď ještě hrozivěji. "Akiko můžeš použít vodu?" Zeptá se Akuma Akiko a vypadá to, že přemýšlí. Černovláska trochu nejistě kývne. "Ale víš že ne v takové síle jak bych potřebovala na zničení Evnirua." Odpověděla trochu nejistě a podívala se po Aew. "Ale ty nejsi sama Aki. Jsme tu tři a společně máme větší moc. A navíc jak Voda, tak led a vzduch jsou živly účinné proti ohni." Řekne Akuma.

Aewinn: Přiletím blíže k nim a poslouchám jejich rozhovor. "Nehodlám zdrhnout." řeknu tiše a pak se podívám na Evnirua, jak ho nazývají. Zesílím větry, které na něj jdou a přinutím je točit se do spirály okolo něj, aby se oheň okolo něj nerozšiřoval a nesílil. Nebo se o to minimálně pokusím. Pak se znovu podívám na ty dva a dál naslouchám.

Vypravěč: Akiko jen mlčky sleduje jak Akuma přemýšlí. Ví že je na takové věci rozhodně lepší než ona. Vždycky byl. Proto ho učinila strážcem říše než odešla. Věděla že se o ní dovede postarat. "Musíme zkrátka spolupracovat. Dobrá práce Aew." Řekne když vidí jak sebou Evniru zmítá při těch ledových větrech. "Dobrá tedy... nejslabší místo mají tihle obrové většinou záda a zátylek. Ten ohnivý pruh, co má na zádech, vypadá jako by vedl přímo dovnitř jeho bytosti. Nemyslíte?" Přemýšlel nahlas a plánoval útok. "Aewinn, jak dlouho ho dovedeš tím větrem ovývat?"

Aewinn: Prohlédnu si ho a skutečně objevím to místo. Pak se podívám na Akumu. "Popravdě řečeno, nevím. Nikdy jsem svou magii moc nepoužívala." řeknu tiše a zamyslím se. Nevytvářím vítr, jen ho usměrňuji na něj. To není tak těžké. "No, možná že dost dlouho." dodám ještě a podívám se na Akumu. "Máš už plán, že?" zeptám se a lehce se ušklíbnu.

Vypravěč: Akuma přemýšlí tak usilovně, že by se mu mohlo z hlavy začít kouřit. A pak ho to napadne. "Mám to." Řekne a přihmouří oči s pohledem na Evnira. "Akiko můžeš odlákat jeho pozornost? Aewinn budu potřebovat tvou pomoc. Musím se mu dostat těmi ohnivými zády do těla a rozervat ho ledem zevnitř. Tam určitě tak odolný není." Řekne a podívá se po ostatních, jestli souhlasí. Akiko se zarazí. "Ano, můžu odlákat jeho pozornost, ale jak ty se dostaneš tím ohněm? Vždyť by tě to spálilo." Řekne trochu s obavama. Ale Akuma zavrtí hlavou. "Obalím se ledem, jako štít. Snad to vydrží." "Ale jak se dostaneš pak z něho?" Zeptá se Aki a Akuma jí neodpoví. "Jdete do toho?" Zeptá se místo toho.  

Aewinn: Podívám se na Akumu. "Dobrá, pomůžu ti, ale pod jednou podmínkou... Že to přežiješ, jasné?" zeptám se ho a povytáhnu jedno obočí. Pak se podívám na jeho záda. "A jak ti mám přesně pomoct?" zeptám se potichu a přidám ještě pár větrů k těm, které už jsou kolem něj.

Vypravěč: Akuma se na Aew a Aki pousměje. "Vynasnažím se." Řekne ale sám o tom není moc přesvědčen. "Obalím se vrstvou ledu a tak nebudu moct letět. Předtím vyletím nad něho,ale budu potřebovat abys mě větrem nasměrovala na jeho záda a zároveň zrychlila můj pád aby se mi tam podařilo dostat." Podívá se po obouch dívkách a pak na Evnirua. "Tak půjdem na to?"

Aewinn: Povzdechnu si. "Jestli se vrátíš polomrtvý, tak tě vlastnoručně dorazím. Pamatuj na to." řeknu mu tiše a pak se na vteřinu zamyslím. "Dobrá, to by mohlo jít." řeknu, lehce kývnu hlavou a vyletím trochu výš, abych měla dobrou pozici. Podívám se na ty dva a znovu přikývnu, že můžou začít.

Vypravěč: Akiko přkývne. "Takže ho musím dostat k vám zády." Řekne stručně a ani nečeká na odpověď a vyletí k Evnirovy. Proletí mu těsně kolem hlavy a ten se při tom po ní ožene. Ale Akiko se mu lehce vyhne. Použije na něho magii vody. Evniru zařve a se zuřivostí se po ní ohání. Postupně ho tak k nám otočí záry. Akuma mezitím vylétne co nejvýš, těsně pod temné mraky na obloze. Těch se raději nedotýká. Vylétne a stáhne křídla. Začne padat k zemi. Nepříjemný pocit. Jeho rychlost postupně narůstá a blíží se k zádům Evnira, který zatím nic netuší. Obalí se silnou vrstvou ledu. Teď už nemůže řídit pád a ani vidět kde je. Důvěřuje Aewinn, že to zvládne.

Aewinn: Natáhnu ruce před sebe a obalím Akumu ještě navíc větrem, který ho také částečně chrání před plameny. Díky tomu můžu řídit jeho pád. Všechny ostatní větry, co jsem sem poslala, usměrním tak, aby Akumu popohnaly a zároveň přesně nasměrovaly přímo do středu jeho zad. Přivřu oči a zatnu zuby. Doufám, že se vrátí živý. Opravdu padá tak, jak má, přímo do Evnirových zad.

Vypravěč: Akiko stále obletuje Evnirua a rozptyluje ho nepříjemnou magií vody. On stále vztekle řičí. A pak najednou umlkne. Zastaví se na místě a jen nechápavě čumí do předu. To mu Akuma zrovna vklouzl do zad. Akuma, jenž nic sice nevidí ale cítí co se kolem děje, se trochu pousměje. Modlí se za to, aby to vyšlo. Koule ledu a větru kolem něho se zanoří do jeho lávovitých zad s hlasitým žbluňk a začne se potápět dovnit. Štít začne ubývat. Jeho čím dál méně a méně, moc dlouho to uprostřed živoucího ohně nevydrží. Pak Akuma ucítí to, na co čekal. Ponor se zastavil. Byl skutečně vevnitř. *Akiko... Pomoz mi svou energií.* Pomyslí si a ví, že ho Akiko uslyší. Skutečně v sobě ucítí její energii. Zatne zuby a uvolní všechnu magii kterou v sobě má. Jak normální, tak i část té životní. Led začne prorůstat obrovým tělem. Ten se ještě pokusí ohnat po Akiko, protože nechápe, co se to děje, ale pak už se nemůže pohnout. Led ho začne zžírat zevnitř. Upadne a nemůže se zvednout. Postupně se z něho stává velká hromada kamene a ledu.

Aewinn: Sleduje to všechno ze vzduchu a zrychleně oddychuje. Uvolní veškeré větry, které tady držela a ty se rozletí zpět. Slétnu na zem, dosednu na zem asi 2 metry od toho, co zbylo z toho monstra. "Akumo." zašeptá a udělá několik kroků blíž k tomu.

Vypravěč: Akiko slétne stejně jako Aew. Dala Akumovi většinu své energie, proto je zase zesláblá. Málem při upadne, ale naštěstí chytí rovnováhu. Ale to jí zrovna teď vůbec nezajímá. Donutí se běžet a vyskočí na ty ruiny monstra z Pekla. "Akumo!" Vykřikne a začne holýma rukama zběsile hrabat v té suti. Ale moc to nejde. Ruce se jí začnou zbarvovat vlastní krví, přesto to nehdodlá vzdát.

Aewinn: "Ty blázne jeden." zašeptám a oči se mi začnou lesknout. Vyletím za Akiko, chytnu jí ruce a kleknu si vedle ní. "Možná... mohla bych něco zkusit." řekne nejistě a podívá se na ni, přičemž opatrně svírá její zkrvavené ruce.

Vypravěč: Když Aew chytí Akiko za ruce, nechá se. "Akumo..." Zašeptá a ze jejích modrých očí jí začnou téct slzy. Odmítá přijmout, že by se mu mohlo něco stát. A pak ho najednou uvidí. Stojí tam a dívá se na ní Zrada. Nebo spíše nedívá, protože je slepý. Věděla že oslepl po jejím odchodu. Podívá se na něho a neví co by měla říct nebo udělat. Ví jen, že její odchod ho musel zlomit, že mu ublížila. Ale on jen přikývne. Promění se do své dračí podoby a odchází balvany, pozůstatky po Evniruovy. Vytáhne Akumu a položí ho před ní.

Aewinn: Chytnu ji jemně za paže a vyletím s ní do vzduchu. Přistanu s ní a zadívám se na toho kluka, jak se přeměňuje a jak vytahuje Akumu. Pak ho pokládá před Akiko. Tiše a úlevně vydechnu a zavřu oči. Poté se na něj zadívám a cítím, jak mě opouští síla. Asi jsem se vyčerpala víc, než jsem si myslela. Klesnu na kolena a povzdechnu si.

Vypravěč: "Nechci abys znovu plakala." Řekne jen Zrada a otočí se k odchodu. Jediné, co mu stačí Akiko říct, je "Děkuju..." Pak zrada odlétne a zmizí v hustých mracích. Akiko se vrhne k Akumovi. Dýchá, ale celkem slabě. "Není zraněný, jen vyčerpal příliž mnoho energie a... ten blbec... použil i svou životní." Řekne a podepře mu zraněnýma rukama hlavu. Akiko se pousměje. "Necháme ho odpočívat, dostane se z toho." Podívá se na Aew. "Jsi v pořádku?"

Aewinn: Podívám se na Akiko. "Jo, jsem. Pár hodin spánku to potom spraví." řeknu a prohrábnu si vlasy. Podívám se na Akumu a povzdechnu si. "Blázen jeden. Ještě jednou udělá něco takového a já slibuju, že ho přizabiju." řeknu si pro sebe a zakroutím nevěřícně hlavou.

Vypravěč: "To je dobře... spánek pořebujeme teď asi všichni. Pojď, vezmeme Akumu do jeho domu." Řekne Akiko."A na jeho přizabití si budeš muset stoupnout do řady." Zasměje se a podívá se na tu hromadu kamení a rozmrzajícího ledu. "My jsme ho vážně porazili..." Zašeptá a vstane. Vzhlédne na oblohu a uvidí jak se temné mraky začnou rozplývat kolem. Během té doby, co bojovali, nastala noc. A na ně teď svítili oba měsíce v úplňku, vzácný okamžik. Svit modrého i bílého měsíce zalil krajinu kolem mírumilovným a uklidňujícím světlem, jako by se ani žádné stvoření svět ničit nesnažilo. Při tom pohledu se Akiko musela pousmát. *Říše je silná...*

Aewinn: Taky se zadívám na oblohu a pousměju se. Poté se vyškrábu na nohy a protáhnu se. "Myslím, že přespím u něj. Obávám se, že můj dům je mezi těma, co to schytali." řeknu, prohrábnu si vlasy a znovu se zadívám na oblohu.

Vypravěč: Svit měsíců se rozlil do všech koutů Snové říše a nabídl jí útěchu ve svém svitu. Zvěř vylézala ze svých úkrytů. Lidé se vraceli do svých obydlí. I ten nářek dítěte utichl, když našlo svou matku. Lidé z vesnice na břehu jezera se přišli s obavami podívat na hramodu kamení a ledu, kdysi mocného Evnirua Ohnivého. Pak se začali radovat. Radovat z čistého života a všeho, o co málem přišli nebýt těch hrdinů, kteří je zachránili. Jejich radost však přehlušilo něco jiného. Řev. Nervy drásající & strašlivý řev. Přicházel z hor na severu a společně s ním pach Pekla. Druhý netvor, Malagash Železný, se probudil ze svého bezvědomí po explozi Brány.

Probudil se pln nenávisti...

Nebyly nalezeny žádné příspěvky.